Už dlouho jsem si hrál s myšlenkou přejet ČR za jeden den (respektive za světla), ale bohužel k tomu nedošlo a zvolil jsem lepší variantu na otočku do Jeseníku a zpět. Logisticky lepší příjemnější variantu. Je sobota a já se vydávám na Tour de Beer jednoho známého a přitom si říkám, jestli to mám dát před tou šíleností o den později, ale jo proč ne. Namotám v klidovém tempu 100 km 🙂
Příprava na tuto pitomost, je doslova logisticky vyčerpavající, 1000x přemýšlim co vzít a nevzít, vše mám na zemi připravené a rozložené. Abych mel přehled vzít nutně sebou, přece jen nemám SafetyCar.
Je sobota večer a já se ukládám ke spánku, vůbec a vůbec nemohu zabrat, vše mi šrotuje v hlavě. Co a jak bude probíhat?
V neděli v 3.30 h jsem vyrazil a spustil Garmin, tímto se spustil čas a vzdálenost do cíle, který by měl být do cca 22 h.
Oléé a jdeme na to, jedu směrem na Český Brod, po 2/3 cesty jedu po tmě a čekám na ten očekávaný východ slunce, je 4:53 a slunce se začíná rýsovat na obzoru s prvními slunečními paprsky. Mě to nedá a zastavuji na pár foteček této pro mě vzácnosti. Všude ticho a minimum aut, ale ta probouzející příroda je fascinující. Držím tempo 34 km/h až do Žamberka, sem tam nějaká malá objížďka nebo nájezd na stezku už kvůli piskujícím řidičům, na dlouhé trati tohoto typu si nechci zvyšovat stresový hormon, protože by to bylo kontraproduktivní.
Najíždím do prvních kopců zasahujících od Orlických hor a začínám pociťovat větší váhu svého kola, která ma o 3 kg víc než normálně, z kola je prostě cesťák. Průjezdem Králíku atakuji hranici 200 km a dále míjím Dolní Moravu kde je provoz jak v Uhříněvsi.
První větší krize přichází před Hanušovicemi a to ve formě vícero negativních myšlenek, špatný stav vozovek, kde se nedá zalehnout do hrazdy a vše lítá jak na pračce při ždímání. Provoz jak na Václaváku a za hranici svého posledního osobního rekordu. Ale jedna věc mě tam drží, překrásná krajina pohraničí s řopíky. Přejíždím první Přemyslovské sedlo 765 m.n.m. brána Jeseníku.
Najíždím do sjezdu a otevírá se mi krásný pohled na hřebeny těch majestátních Jeseníku spolu se zasloužením klesáním v podobě meandru a serpentin. No není to idylka?!
Přistávám v Louční nad Desnou a zjišťují nemilou věc, že mapy.cz mě trošku víc okradli na výškových metrech, než je v reálu. A co teď? Ke všemu výjezd na Dlouhé Stráně je ještě přes 800 m. Jel jsem s tím abych to vše stihl do tmy a každy výškový metr mě posouvá časový finální dojezd do cíle, navíc ta rozbitá silnice přes Hanušovice mi moc nepřidává. TOHLE JE PRO MĚ DALŠÍ KRIZE, dobře, dám si oběd vychladnu a srovnám si myšlenky, třeba to bude lepší. Do toho mi píše kamarádka Marketa „MĚL JSI TO JAKO HLAVNÍ CÍL, BYLA BY ŠKODA TO NEDÁT“ Rozmysli si… aby tě ty Stráně nemrzely. TO DÁŠ!!!
Po lahodně chutném obědě letím tedy nahoru, výjezd je kupodivu asi nekomfortnější z celé trasy, endorfíny se bíjí na poplach a já pokořují vrchol Dlouhých Strání 1354 m.n.m, parkuji 13 m pod vrcholem přehrady a vystupuji po schodech už bez kola.
A je to tady..Dlouhé Stráně jsou pokořeny a otevřel se mi pohled na mega dílo, obrovské, jedno ze sedmi divů ČR. Nemám slov.Tak polovina by byla a teď sjíždím dlouhým nekonečným sjezdem do Loučné a loučím se s Hrubým Jeseníkem
Zvolil jsem nakonec variantu úplně stejné trasy zpět.
Nastává krize č.3 a to v podání proťáku severáku, špatné vozovky do kopce a zas ta doprava a kde jinde než u Hanušovic… Nějak to překonávám a ani nevím jak a těším se do nížiny, až pojedu Shinkaksen a naberu průměr. S mnoha zastavováním po benzinkách ztrácím hodně času. Stihnu to do Prahy?
Okolo Lázně Bohdaneč nastává další problém a to vazy v levém koleni. V vzápětí uvolňuji tretru a těším se na menší bolest. Sice to trošku pomohlo ale zcela ne úplně.
No budu muset šlapat na pravou nohu a tím ubrat na rychlosti. Jenže teď přichází asi ta nejlépe vhodná chvíle s podporou od kluků z VELOKLASIKU na obrazovku mého Garminu. Tohle prostě dám ať se děje co děje:-)
A ono se tak stalo a zvládnul jsem to do 22 h. ke mně před barák na metě 490 km. Přece nebudu mít to necelé pětikilo 🙂 Tak hopla těch 10 ať je to zaokrouhlené.
Na tohle musíte mít fakt hlavu, ale jde to!!
Btw. nikdy se na tohle nezapomene, tolik krásných zážitků a tak daleko od baráku vlastní silou za jeden den v plném dobrodružství:-)
Výdaje: 13817 kal.
Příjmy: 14l vody, 1l Coly, 2x redbull, 2x bageta, 12 tyček enduro, 2x gel, 2x snickers, 1x mars, ene. gumídci, oběd- kuř.vývar,
Bol. špagety.
Data jízdy: délka 500.120 km, čas 16 h 17 min, průměr 30.7 km/h, nastoupáno 4621 m, power 211 avg. 242 Np
Endorfíny počet obrovsky nekonečno, naspáno 0 h před jízdou
Následky: zadek na kaši a bolavé vazy levého kolene.
