Mistrovský závod je vždy jedním z důležitých vrcholů sezóny a zároveň příležitost „různých cyklistických světů“ si spolu zazávodit a poměřit síly. Boj o čest vozit celý rok trikot národního šampiona je vždy velmi prestižní a motivuje tak většinou všechny špičkové české profesionály ze zahraničních týmů přijet a utkat se o tento dres s nejlepšími českými profesionálními i amatérskými týmy a závodníky.
My jsme přijeli již v pátek a sobotu jsme využili na projížďku okruhu a všem potřebným přípravám na náročný 203km dlouhý závod. Trať se nám líbila, obsahovala pár kratších prudkých stoupání, prostředí kolem Jevíčka je klidné a krásné, asfaltový povrch byl na špičkové úrovni a okruh byl také bezpečný.
Na start jsme se postavili v pěti (Petr Vakoč, Michal Kollert, Petr Fiala, Robert Hula, Tomáš Gdula) a v závodě jsme si potvrdili, že jsme přijeli kvalitně připraveni na 203km dlouhý a tvrdý závod. Hned v úvodu se podařilo poodskočit devítce závodníků, kde jsme málem měli jednoho z našich klíčových závodníků Petra Fialu. Chyběl doslova kousek a vše mohlo být pro nás velmi dobré a zajímavé. Bohužel i přes mimořádný Petrův výkon se těsně nepodařilo doskočit do vedoucí skupiny jezdců a když jsme Petra v pelotonu sjeli, věděli jsme, že jsme ve velmi nevýhodné situaci a stojíme proti ohromné síle dvou nejpočetnějších a silných domácích profi celků ATT a Elkov, kteří měli početné a silné zastoupení ve vedoucí skupince, ale i v pelotonu, takže veliká skupina jezdců mohla zůstat pasivní, šetřit síly a pouze profitovat z případné práce ostatních, kterým situace nevyhovovala. “Velcí profíci” ze zahraničí s tím celkem dlouho nic moc nedělali a během chvíle byl náskok vedoucí devítky přes 7 minut. Nám tak zbyla poslední karta, kterou jsme mohli “hrát”. Vše pro Petra Vakoče! Padli jsme ve třech na špici pelotonu a jeli ve složení Robert Hula, Michal Kollert a Petr Fiala přes 30km ostré tempo v naději, že rozjedeme peloton a top profíci včetně našeho Vakyho z toho potom ujedou a dostanou se v druhé polovině závodu do boje o top příčky. Byla velká škoda, že se k nám nepřidali ještě 3-4 další kvalitní závodníci z pelotonu, kteří by měli zájem jet a pomoci s tím něco udělat. Ne, nechali nás amatéry tahat ve třech 30km proti skupině devíti převážně profíků před námi a tu šanci v tom nespatřili. V ten moment nám všem bylo jasné, že naše „životnost“ je výrazně kratší, jelikož ve třech člověk odpracuje své na špici, ale velice rychle se vrací zpět dopředu, kde musí podat velice vysoký výkon a tak díky malému prostoru na zotavení v háku se to rychleji „zajídá“ a nevydrží se tím pádem jet dostatečně kvalitní tempo tak dlouhou dobu. V šesti lidech jsme mohli tahat klidně dvě kola místo pouze jednoho a jet i podstatně vyšší tempo, přiblížit nás o pár minut blíž k vedoucí skupině a možná by pak skutečně spravedlivě vyhrál ten s nejlepšíma nohama – Mathias Vacek, největší favorit celého závodu a obhájce titulu, v současné době náš nejlepší profesionál. To se ovšem nestalo. Po tom co jsme odvedli své a vedoucí skupina měla stále výrazný náskok, přišly útoky těch nejlepších profíků. Bohužel náš Vaky neměl nejlepší den a s těmi úplně nejlepšími současnými silničáři profíky rozzávoděnými z náročných WT závodů, jako je Mathias Vacek a pár dalších neodjel a vrátil se k nám zpět do pelotonu. Ukázal ovšem, že se umí chopit role lídra zodpovědně, šel do klíčových útoků a nechal tam vše. V závěru byl mimořádně aktivní a stále se snažil vybojovat co nejlepší výsledek, i když boj o přední příčky byl již ztracen. Pro nás bylo ctí jet ve stejném dresu s tak mimořádným sportovcem a závodníkem jakým je Petr Vakoč!
Tím veškeré naše šance na výrazný výsledek v poslední čtvrtině závodu zemřeli a pouze jsme dojeli v početné hlavní skupině do cíle v Jevíčku. Cyklistika někdy taková je, jste solidně připravení, uděláte maximum, ale výsledek nevytěžíte. V cíli nakonec Petr Vakoč 20, Michal Kollert 35, Petr Fiala, Tomáš Gdula i Robert Hula zvládli i po náročné práci dojet v hlavní skupině. Nakonec nás alespoň může těšit to, že jsme se vždy snažili dělat v dané situaci maximum a nevzdali jsme se, dokud jsme nevyčerpali všechny možnosti. Jako jediný tým kromě silné dvojice ATT a Elkov jsme se pokusili spolupracovat, být aktivní a ovlivnit vývoj závodu. V převážně profesionálním pelotonu jsme se tak vůbec neztratili, ukázali jsme, že umíme dělat cyklistiku a bojujeme i v takticky nepříznivých situacích a máme týmového ducha. Pevně věříme, že naše vystoupení udělalo čest české amatérské cyklistice.
Data z Garminu Michala Kollerta: 203 km, 41,8km/h průměrná rychlost, maximální přes 90km/h, 4h 50min, 2800 výškových metrů, 4937Cal energie spáleno.
MÉDIA: komentovaná live photo reportáž Roadcycling.cz
