Michal Kollert vítězem L’Etape by Tour de France Slovakia

Po mém triumfu v české L’Etape v červnu a dalším úspěchu na červencovém L’Etape by Tour de France v Briancon, kde jsem zvítězil ve světové séríí L’Etape, ve mně uzrálo rozhodnutí přihlásit se na slovenskou edici tohoto závodu. Termín konání 21. srpna 2022 zapadl perfektně do mé přípravy na amatérské mistrovsví světa v italském Trentu.  Společně s týmovým kolegou Tomášem Dudkem jsme tedy vyrazili vyzkoušet závod L’Etape na Slovensko.

 Velmi se mi líbilo, že akce byla sice součástí velkého města, ale většina trasy se jela v krásné přírodě severně od Bratislavy. Toto bylo fajn jak na české tak i na slovenské etapě. Oba závody jsou podobně náročné, ale dojezd slovenské je více vrchařský, což se mi velmi líbilo. Myslím, že volba cíle na vrcholu stoupání na Kamzík je skvělá a celý okruh je o opravdové výkonnosti a nikdo zde nemůže vyhrát náhodou.

Na samotném startu závodu se vytvořila skvělá atmosféra a peloton byl podobně početný jako na pražské dlouhé trase. Věděl jsem, že trať mi profilově sedí a papírově bych měl být mezi favority, ale téměř se žádným soupeřem jsem se ještě v závodech neutkal.  Netušil jsem, kdo a jak je připravený a tedy i jaká je forma mých soupeřů. Sám jsem nyní ve velmi tvrdé přípravě na zářijové  amatérské mistrovství světa a ještě v pátek jsem absolvoval dost náročný trénink. Cítil jsem trochu unavené nohy, ale z vlastní zkušenosti vím, že když je natrénováno, tak se člověk může z počátku i trošku trápit, ale závěr závodu je většinou dobrý, nohy se prostě rozjedou.

Po výjezdu z města a v prvních kilometrech se jelo relativně v poklidu a závodit naplno se začalo až při nájezdu do prvního ostrého a dlouhého stoupání na Strminu. Bylo zřejmé, že zde dojde k nástupům a dle výkonnosti k prvnímu zásadnímu dělení pelotonu. Podařilo se mi najet do kopce na čele a rozjel jsem poměrně tvrdé tempo. Po chvíli mě však předjíždí dva slovenští jezdci Varga a Cully a mám pocit, že jejich tempo je na tak dlouhý a prudký kopec až příliš vysoké a nechávám je poodjet. Podařilo se mi opravdu dobře rozvrhnout síly a v poslední třetině kopce jsem oba dojel. Vzápětí Cully odpadl a na vrchol jsme přijeli ve dvou. Varga byl na prémii první a bral tak body do soutěže o puntíkatý dres. Na konci sjezdu nás dojeli Cully s Kostelničákem a to znamenalo vytvoření silné skupiny, důležité pro další vývoj závodu. Tom Dudek jel ve druhé, osmičlenné skupině zhruba minutku za námi.

Celé následující údolí zakončené stoupáním Pezinská Baba jedeme velmi rychle, abychom využili situace a co nejvíce společnými silami odjeli soupeřům za námi. Zde to bylo velmi tvrdé a říkal jsem si, co to se mnou asi udělá v závěru, zda bude v nohách ještě dost sil. Po technickém a zajímavém úseku mezi vinicemi jsme najeli do nejdelšího stoupání na Biely Kríž. Cítil jsem, že se mi začíná jet opravdu dobře. Pod vrcholem jsem poprvé zaútočil a získal vrchařskou prémii. Ověřuji si, že nohy jsou dobré a v závěrečném stoupání na Kamzík by to mohlo hrát v můj prospěch. Mám pocit, že Varga s Cullym začínají cítit, že budu v závěru náročný soupeř a spolupráce ve skupině začala váznout. Cully zkouší za zatáčkami nastupovat a Richard Varga přestává střídat. Nic naplat, hlavně zachovat chladnou hlavu, střídat v kratších intervalech a s menším nasazením. Pro závěrečný kopec bude potřeba ještě hodně sil a skupina pronásledovatelů je za námi téměř 3 minuty.

Závěr závodu je tady a naše stále tříčlenná skupina přijíždí na začátek posledního stoupání Kamzík. První třetina kopce je extrémně prudká, doslova stěna. Cítím, že mi ve vysokém tempu ze sedla jedou nohy fakt dobře a   postupným zrychlením poodjíždím oběma soupeřům. V této fázi jsem věděl, že do cíle je to ještě dlouhé a pokud to přeženu, tak mi možná zatuhnou příliš brzo nohy a silně vypadající Richard Varga by mě ještě mohl dojet. Druhá polovina kopce strašně bolí, ale jak jsem Vargu pořád cítil těsně za sebou, tak se i přes bolest nutím do tvrdého tempa a jsem rozhodnut to vydržet až do cíle. Povedlo se. S těsným náskokem se mi podařilo tento krásný závod vyhrát a mám z toho obrovskou, spontánní radost. Kromě žlutého dresu pro vítěze získávám k mému překvapení i dres puntíkatý pro nejlepšího vrchaře. Uznávám také výkon všech tří soupeřů z naší skupiny, kteří jeli skvěle, a musel jsem podat jeden z mých nejlepších výkonů sezóny, abych mohl na Slovensku zvítězit. To mi potvrdil i wattmetr, který ukázal mnoho top výkonů nutných pro vítězství v závodě. Skvěle si vedl i týmový parťák Tomáš Dudek, který po skvělém výkonu dosáhl na celkové desáté místo a mezi zahraničními účastníky byl třetí.

Chtěl bych poděkovat organizátorům za skvěle vybranou a také zajištěnou trať, slovenským fanouškům za povzbuzující a pozitivní atmosféru jak v cíli, tak i na trati. Slovenská L’Etape je opravdu skvělá akce a to potvrzuje i nádherná atmosféra při vyhlašování vítězů, kterou vytvořilo velké množství slovenských fanoušků cyklistiky. Bravo a díky do Bratislavy. V roce 2023 určitě nashledanou.