Michal Kollert report z Lesné 2021
Je neděle 11. července 2021 a jsme těsně před startem závodu Most-Lesná v Krušných horách. Peloton 150 jezdců všech věkových kategorií se řadí v prostoru startu a na všech je patrná stoupající nervozita daná velmi náročným profilem trasy závodu.
Je 11:00 a bylo odstartováno. Balík se dává do pohybu a začíná se pěkně zostra, každý ví, jak je důležité být v popředí pelotonu před náročným stoupáním na Dlouhou Louku (5,2 km, 8.4%). Je to totiž zásadní bod silniční severské vrchařské klasiky. Pří mé první účasti v závodě v roce 2019 jsem právě v tomto stoupání pěkně narazil. Přijel jsem s velkým sebevědomím, podpořeným skvělým průběhem sezony. Tehdy mě však ostatní v tomto kopci doslova uvařili a po zrychlení Vaška Nežerky v závěrečné rampě jsem měl již kamenné nohy a musel jsem z čelní skupiny vycouvat bez šance se do čela závodu vrátit.
Letos pod kopec přijíždím v popředí, jak jsem plánoval, ale s mnohem větší pokorou v mysli. Vím, že jsem cíleně pár kilo zhubnul, mnohem víc trénoval v delších kopcích a pracoval na intervalech. Otázka je, bude to na mé soupeře stačit? Moment pravdy je tady, začínáme stoupat na Dlouhou Louku. Odspodu se jede velmi solidní tempo. Nicméně cítím, že by mi vůbec nevadilo, kdyby se jelo rychleji. Jsem lehce překvapen, že jsem schopen jet o trochu víc, než se jede. To jsou ty správné pocity, které napoví, že jste dobře připraveni. Při následné analýze po závodě vidím, že jsme jeli po celý kopec vyšší tempo než minule a čas jsme měli o 40s rychlejší.
Na vrcholu je nás 5 na čele závodu. Super vrchař, skvělý kluk a ve sportu tvrdý soupeř Vašek Nežerka, jeho kolega z Lawi Stars Giant Tomáš Schuhler, dva mladíci junioři Honza Lukeš a Pavel Novák z Pardusu a nakonec moje maličkost. Ihned roztáčíme kolotoč a všichni poctivě spolupracujeme. Desítky kilometrů to drtíme padesátkou přes krušnohorské hřebeny a kolem krásné vodní nádrže Fláje. Máme všichni zájem si udělat co největší náskok na skupiny za námi, abychom si to mohli rozdat na férovku v závěrečném kopci do cíle.
Zhruba 8 km před cílem po posledním sjezdu za to bere prvním nástupem Tom Schuhler. Jsem na poslední pozici, koukám na budík a pořád vidím 600-700 wattů. Říkám si OK, klidně lehce odpadnu, protože tohle do 5km kopce stejně nikdo z nás nevydrží. Za chvíli tempo opadá a začíná taktizování. Přichází dva tvrdé ataky Vaška Nežerky, které daly všem hodně zabrat. Zdá se, že se Tomovi začínají kousat nohy a pomalu odpadá a s ním i Honza Lukeš. Zůstáváme ve třech. Teď za to beru já a snažím se udržet vysoké tempo delší dobu. Všichni trpí včetně mě, ale nohy ještě nejsou kamenné. Najednou přebírá tempo mlaďas z Pardusu, dělá se mezera a vidím, že Vašek už má problém reagovat. Nastupuji a lepím díru, teď už jen ve dvou pokračujeme naplno do posledních serpentin a snažíme se vybudovat si náskok před závěrečným spurtem o vítězství ve dvou.
Přichází posledních pár kilometrů závodu. Jedu doraz, visím už za oči za zadním kolem mladíka, na budíku přes 450 wattů a začínám si sahat na limit. Pavel ze špice střídá a já přeloženo na tu stranu…. Kolo na kolo a padám do leva a už se vidím na zemi. V poslední moment vyrvu tretru z pedálu a vše zachraňuji stoupnutím na horký asfalt. Snažím se hned rozjet, ale nejde mi zacvaknout. Mlaďas vše sleduje, nenastupuje. Ví, že potřebuje jet, aby ho zezadu nesjeli, ale nechce mě tam nechat takto nesportovně a dává mi šanci pokračovat s ním dál. Toto chování v duchu fair play mě potěšilo, zacvaknu do pedálu a mladíka sprintem na horizontu dojíždím. Mám pocit, že už jen za toto gesto by si vítězství zasloužil on. Ještě jednou chvíli potáhnu a pak střídám. Cítím, že nohy jsou tuhé a po tom zastavení a následném sprintu se svaly koušou. Pavel Novák táhne s takovou razancí, že si i v háku dávám tak, že mi zhruba 1km před cílem nezbude než si vystoupit a smířit se s druhou pozicí v závodě.
Závěrečných 500m je ještě pořádná stojka a já už cítím, že jdu přes závit a mohl bych se totálně uvařit. Mohly by mi těsně před cílem vypnout nohy tak, že silní soupeři kousek za mnou by mě mohli klidně přespurtovat. Na chvíli tedy malinko povolím, dávám se dohromady a dojíždím 17s za mladým vítězem na druhém místě.
Tento ročník jsem si opravdu užil. Oproti ročníku 2019 mě potěšil výrazně lepší výkon v kopcích v konkurenci vždy velmi kvalitních borců a vrchařů, kteří opět nechyběli. Dík patří pořadatelům za skvěle zvládnutou organizaci závodu. Je radost se takového závodu zúčastnit. Takže za rok na shledanou.